Vadnutí papriky
Charakteristika choroby
V praxi se nejčastěji setkáváme s fusariovému nebo sklerocíniovým vadnutím papriky (obr. 1). Pro fusariovému vadnutí (Fusarium oxysporum) je typické hnědnutí cévních svazků, viditelné v podélně rozřezanou stonku (obr. 2 . Houba do rostlin proniká přes kořeny, které bývají poškozeny vysokou hladinou živin, především v půdách vydatně hnojených hnojem od drůbeže a jiných drobných domácích zvířat. Původce fusariovému vadnutí přetrvává v půdě a může se nebezpečně přemnožit zejména tehdy, pokud papriku pěstujeme několik let na stejném místě. Pro sklerocíniové vadnutí ( Sclerotinia sclerotiorum ) jsou charakteristické rozsáhlé světlehnědá skvrny obepínající stonky rostlin (obr. 3). V stoncích později vznikají sklerocia (obr. 4), které se po rozpadu pletiv dostávají do půdy a několik let jsou zdrojem infekce pro plodiny na této ploše. Sclerotinia sclerotiorum totiž kromě papriky napadá i okurky, rajčata, mrkev, petržel, salát a další plodiny. Zatímco sklerocíniové vadnutí papriky se častěji vyskytuje ve vlhkých, špatně větraných rychlírnách, s fusariovému vadnutím se setkáváme hlavně za horkých letních dnů, kdy ucpané cévní svazky nestačí transportovat dostatek vody do nadzemních částí rostlin.
Možnosti ochrany
Jelikož vadnutí papriky je důsledkem agrotechnických a pěstitelských nedostatků, přímé způsoby boje proti němu neexistují. Úspěch můžeme čekat jen od preventivních opatření. V případě fusariovému vadnutí je to každoroční střídání pěstebních ploch papriky a opatrné hnojení zejména zmiňovaným kejdou drůbeže. V případě sklerocíniového vadnutí řidší spon, intenzivní větrání rychlírnách a zavlažování rostlin v ranních hodinách.